NAKOUKNĚTE DO TAJEMSTVÍ MÉHO OSOBNÍHO ŽIVOTA

MOJE OSOBNÍ ODYSSEA

Ve svém životě si připadám jak bájný ODYSSEUS. Jeho osudovou cestu vyjádřil Homér následující myšlenkou:

"Pokud si věříš a jdeš za svým cílem, překonáš i ty nejtěžší překážky."

Neobyčejné zážitky, veliká dobrodružství, vítězství statečnosti, odvahy i moudrosti nad zlem, intrikami  či nepřízní osudu. I můj život by  mohl dostat štítek „ODYSSEA“. Abych Vám to více přiblížila, pokusím se vám co nejjasněji nastínit průběh své osudové proměny i část svého životního příběhu.

„Někdy postačí i jediná myšlenka, nápad či inspirace k tomu, aby člověk úplně změnil svůj směr.“ 

PROČ SI PŘEČÍST MÉ OSOBNÍ PŘÍBĚHY?

Znáte ten vtip? Umírající babička říká své vnučce: "Chci ti zanechat svou farmu. To zahrnuje i vilu, traktor a další vybavení včetně 22 398 750 dolarů." Vnučka, která se již brzo stane bohatou říká: "Babi, jsi tak štědrá, nevěděla jsem, že máme farmu! Kde to je?" Babička z posledního dechu šeptá: "Na Facebooku.."

Pousmáli jste se nad takovým příběhem? Tak já vám zde odhalím ze svého soukromí 3 příběhy pro pobavení, které se nejen staly, ale které se vám v souvislosti s dnešním kontextem světa online, možná budou zdát také jen jako nějaký přihlouplý vtip .. Zajímá vás to? Tak čtěte dál. 

1.osobní příběh:

JAK SI VYGOOGLOVAT LEPŠÍ ŽIVOT? 

Bylo jaro roku 1996 a já jsem si na univerzitě sedla k velkému stolnímu počítači a poprvé začala hledat něco na internetu prostřednictvím vyhledávače  SEZNAM.CZ. Pamatuji se na ten okamžik jako by to bylo dnes.

Otevírala se tehdy nová počítačová učebna na koleji JIH v pražském Suchdole, kde jsem pobývala a za symbolický vstupní poplatek, myslím že to byly tehdy dvě stovky na rok,  jsme jako studenti měli na své ubytovně nejen privilegium neomezeného přístupu k počítači, ale hlavně k internetu.  No jo, řeknete si, to je přece paráda, ale tehdy nebyl internet tak, jak ho znáte dnes.

Na fakultě jsme potřebovali docela často informace do svých seminárních prací. Dnes by jste šli nejspíše na net a vše si rychle vygooglili. Jenže tehdy Google ještě neexistoval a Seznam byl takové internetové batole :-).

Obvykle moje vyhledávání dopadlo tak, že jsem na českém internetu vůbec nic z toho, co jsme do školy potřebovali, prostě nenašla. Dnes na mne na každé takové téma vyskočí ze Seznamu milion odkazů. Tehdy fakt nic. Seznam byl tenkrát spíše ve stylu „Zlaté stránky“ online. Našel  kontakty (a to ještě ne všechny, jen těch firem, co si to u něj zaplatily), ale obsahy téměř žádné. No řekněte sami: „Znáte někoho, kdo měl svůj funkční obsahový blog už v roce 1996?“ Já také ne.

Ač jsem byla tedy jedna z prvních členů studentského počítačového klubu, informace na českém internetu prostě v potřebném rozsahu vůbec nebyly a já jsem musela  chodit neustále do knihovny. Občas i do té vyhlášené, do Technické knihovny v Praze. To se ani neptejte jaký proces to byl tam.

Nejdříve jste v kartičkovém katalogu (po dlouhém listování) našli požadovanou knihu, poté jste si museli opsat její identifikační kód, který jste vepsali do žádanky a předali ji paní u přepážky. Ta vaši žádost vyslala mechanickým výtahem do skladu a zhruba do 15-30 minut kniha mohla dorazit. Tedy když jste ten den měli své štěstí. Dost často se však stávalo, že knihu neměli a nebo se v ní nepsalo o tom, co jste zrovna potřebovali. Takže jste mohli začít nanovo. Bylo to tehdy fakt šílené a nejednou jsem v té knihovně strávila i půl dne, kvůli jedné knížce. Tomu se dnes člověk může fakt jen smát, protože to zní spíše jako nějaký vtip. Ne přátelé, tohle byla naše devadesátá léta. 🙂

A pak se během rychlé chvilky svět zásadně změnil. Myslím tím především novým přístupem k technologiím, k informacím i k možnostem světa online. O dva roky později jsem měla to štěstí, že jsem se díky svému, tehdejšímu partnerovi dostala do blízkosti firmy a lidí z Microsoftu. To byl okamžik mého počítačového "prozření" a objevení mé "virtuální" lásky.  Zamilovala jsem se do možností světa na internetu.

A tak jsem s radostí prožívala zahájení a skutečný vstup na český trh Windowsů 98 (oslava na Žofíně byla překrásná), začátkem roku 1999 jsem již psala svou Závěrečnou práci v MS Office Plus, tedy v programu, který se oficiálně na český trh ke spotřebitelům dostal až několik měsíců po mé státnici.  Měla jsem příležitost, v prosinci roku 1999, se osobně potkat s Billem Gatsem. Už v roce 2001 jsem nakupovala potraviny přes internet,a to s dovážkou až do bytu zdarma (když bydlíte ve 4.patře bez výtahu, je to velký bonus navíc).

Cestovali jsme v té době hodně po světě. A naučila se tak anglicky lépe, než jakýmkoli kurzem na škole. Jezdili jsme totiž pravidelně nasávat nejaktuálnější technologické trendy do USA. Jednou jsme byli v Orlandu, jindy v New Yorku a poté zase v San Franciscu. Bylo to překrásné období, taková moje osobní Belle Époque. A také jsem od té doby už nikdy nehledala v papírkovém katalogu knihovny. Najednou to byl pro mě něco jako "středověk".  Však si to dokážete sami představit?

Jenže jak to tak bývá, život není peříčko, ale spíše pořádně divoká jízda.  Jednou jste nahoře a jindy zase dole. A tak přišel (z vlastní vůle) v mém životě další zlom. Další změna  a já se rozhodla, vše co mám, prostě zahodit, opustit a zbořit, abych se mohla vrátit z Prahy do svého rodného města Chomutova. Proboha proč, řeknete si v duchu? Ano, byla to volba mého srdce, nikoli zdravého rozumu.

Psal se rok 2005 a já jsem své rodné město vnímala (no po pravdě, ve srovnání s životem v Praze..) jako strašný zapadákov. Připadala jsem si zde jako perla mezi …, no však víte. Ale co by člověk neudělal pro lásku?Zamilovala jsem se do jednoho „šampóna“ (tak se tehdy říkalo těm navoněným, hezkým klukům, kteří trávili hodně času v koupelně a v životě se starali jen sami o sebe ) a byla jsem ochotná pro něj obětovat úplně vše. A to jsem také udělala. Cesta z výšin luxusních parníků do šedivé stoky. Moje volba. Ale to je jiná kapitola, nyní zpět k našemu tématu.

Abych se v tom našem drsném a v té době ještě hodně depresivním severu zas tolik nenudila, založila jsem si tenkrát svůj první osobní blog,  na nově vzniklé platformě  www.estranky.cz. Byl to průkopnický prostor pro bloggery, který v té době běžel sotva pár týdnů (dnes je jednou z nejvyužívanějších služeb). A tak jsem 15.2.2005 i já spustila online vlastní internetový prostor. Místo, kde jsem psala o všem možném. Psala jsem o vztazích, o práci, o zdraví. Oblíbenost a návštěvnost mého blogu rychle rostla. Po pár letech, ve dnech  své největší slávy, pod doménou www.mujosud.cz, měl návštěvnost až 500 lidí denně.

Dnes má tento blog (nyní zaměřený jen na zdraví a mé původní emocionální výlevy už tam naštěstí nejsou) stále své příznivce, a to přesto, že do něj už aktivně delší dobu nepíši.  Dnes, po 12ti letech existence, má celkovou návštěvnost téměř 700 tisíc lidí. To je šílené! Nevěříte? Přesvědčte se na www.andrejky.estranky.cz   alias SUPERIMUNITA.cz , moje další skrytá vášeň pro zdraví životní styl, to se tam nezapře. Možná tam něco zajímavého sami pro sebe také odhalíte 🙂

2.osobní příběh

SOCIÁLNÍ SÍTĚ MĚNÍ NÁŠ SVĚT,

V letech 2007-2010 přišla do Čech éra Facebooku. Chvíli jsem se mu bránila, ale přidat se tam, mě přiměla jedna další neuvěřitelná zahraniční zkušenost. To, že je můj tatínek Chorvat (už nežije) není tak zajímavé, jako to, že mám v Chorvatsku dvě starší sestry, které jsou ještě větší blázni do světa online, než jsem kdy byla já. Obě žijí na předměstí dalmatského Splitu, rodiště mých předků.

Když jsme jeli v květnu 2009 moje příbuzné ve Splitu navštívit, šokovala mne u nich jedna neuvěřitelná skutečnost. To si vážně musíte přečíst. Obě sestry i jejich děti již tehdá aktivně využívaly Facebooku (ten měl v tenkrát celosvětově jen asi 70 milionů uživatelů. Pro představu, v roce 2017 jich má FB jíž 1,2 miliardy.) Navíc, obě  rodiny sester (před 8 lety jim bylo 36 a 40 let) používaly dotykové telefony! A to sotva 2-3 roky od chvíle, kdy  Steve Jobs přivedl svůj dotykový iPhone na svět. V Čechách byl tehdá nejběžnějším mobilem značka Nokia a telefon měl ještě milion tlačítek.  

Takhle to tam ve Splitu (raději nebudu zobecňovat na Chorvatsko) prostě bylo. A to nebyli vyjímky, všichni rodinní přátelé, se kterými jsme se za ten jeden květnový týden setkali, komunikovali přes sociální síťě a byli neustále online. Můj muž, je toho svědkem a v tomhle nás jejich rychlost absorbovat novinky, prostě posadila na zadek. My jsme byli, se svými drahými mobilními "krámy" a (ne)využíváním sociálních sítí spíše „primitivní“ návštěva z Čech (myšleno v tom dobrém). Nikdy nezapomenu na pohled mé sestry Željany, když se divila: „Cože, ty nemáš Facebook? To musíš prostě mít, je to super a úplně si to zamiluješ!“ 

V té době jsem ještě netušila jak silně prorocké slova má sestra před těmi 8 lety vůbec vyslovila. A tak jsem si po návratu domů, skutečně ten Facebook založila. Tehdy u nás měl účet na této sociální síti jen  málokdo (v té době mělo Česko na FB jen asi cca 300 tis uživatelů. V roce 2016 je jich na FB asi 10x tolik, konkrétně 3,3 miliony Čechů).  Tak takový byl svět sociálních sítí respektive Facebooku v roce 2009.  

Obdobných paradoxních zkušeností, nejen ze světa online, mám ve svém životě opravdu spousty. (Více historek pak najdete v mém novém ebooku, který zde bude zdarma ke stažení na jaře 2017).

 

3.osobní příběh 

RODNÉ MĚSTO ONLINE - PRO CHOMUTOVÁKY

V 70.letech minulého století by se člověk o snahách souseda postavit např. model Titaniku dozvěděli maximálně z řečí na zastávce autobusu. V 90.letech 20.stol. by  se možná lidé o jeho snaze nedozvěděli vůbec.

V roce 2017 se o tom nejen dozvíme, my můžeme sledovat jeho obrázky a videa, které celý projekt nejen dokumentují, ale můžeme si i zjistit informace o tom, od koho a kde shání materiál, také o lidech, které tento projekt zajímá a kteří ho podporují.  A tak je to dnes v podstatě s čímkoli.

Já vím, řeknete si, koho zajímá, že si nějaká Anička z Kotěhůlek šla zaběhat ve svých nových botách Adidas.  Ale lidi tohle vážně zajímá, já to nejen vím, já jsem si tím naprosto jistá. A novodobé experimenty a vědecké studie z oboru psychologie mi to potvrzují a dávají za pravdu. A tenhle fakt jsem si navíc ověřila doslova na vlastní kůži. Vytvořila jsem v roce 2015 původně malý sociální experiment, který ve svém výsledku přerostl všechna moje očekávání.

Takže jestli nevíte jak si vybudovat silné jméno, mít velký vliv a získat pozornost pro cokoli chcete, určitě velmi dobře a pozorně čtěte. Tady je má vlastní, osobní zkušenost.

Když jsem se před dvěma lety vrátila do rodného města z pracovní stáže v Německu, jeden z prvních kroků, kam jsem na jaře 2015 zavítala, bylo chomutovské městské infocentrum. Zajímalo mě totiž, co se aktuálně v našem regionu děje a kam bychom mohli s rodinou vyrazit. Slečna na pobočce centra byla trošku překvapená, asi že vůbec někdo v sobotu přišel, tedy alespoň se tak, při vyrušení nad rozečtenou knihou tvářila.

Na otázku, co se dnes v Chomutově koná a kam případně jet na výlet, nám dala letáčky místních organizacích, ať si to prý nastudujeme. „Takže se dnes nic nikde v Chomutově nekoná?“ Byla jsem trošku zaskočená jejím přístupem. Slečna sebevědomě odpověděla: „Kromě farmářských trhů, o ničem nevím.“ A to jsem se akorát vrátili ze zajímavé akce před Městským divadlem.  Nevěděla jsem, co na to říci  a tak jsem raději rychle odešla.

Z rozčarování nad službou města turistům i vlastním občanům jsem v sobotu 15.5.2015 založila Facebookovou skupinu PRO CHOMUTOVÁKY, s cílem sdružovat lidi z našeho města i okolí.

Skupinu  s cílem informovat o kulturní dění v našem regionu. Místo s cílem inspirovat lidi k akcím, spojit navzájem naše spoluobčany a současně se skrytým záměrem transformovat jejich často negativní myšlení v souvislosti s čímkoli v našem „zatraceném“ regionu.

Prostě jsem naplno věřila, že mohu své rodné město i jeho občany inspirovat, povzbudit či posílit a především pozitivně ovlivnit, a to právě za pomoci využití síly sociálně sítě, konkrétně přes Facebook.

Denně jsem tak při svých pochůzkách městem vše zajímavé (včetně plakátů na akce a dalších informací) fotila a na této mé nové skupině sdílela. A ono to velmi záhy začalo fungovat. Začalo se připojovat čím dál více lidí a po mých výzvách také začali členové sami sdílet své nejrůznější zkušenosti a postřehy z našeho města. Časem se zde kolikrát lidé dozvěděli informace i dříve a z nejrůznějších úhlů spíše, než z medií či oficiálních zdrojů.

Při prvních narozeninách skupiny jsem vítala 3000. člena. Dnes skupině ještě nejsou ani 2 roky  a má téměř 9000 členů  (únor 2017).  Během  doby, co skupinu mám to né vždy byla procházka růžovým sadem. Sama jsem si při správě a vedení skupiny prošla několikrát „očistcem“ (o tom psát raději detailně nebudu) Facebook je totiž především „pavlač“ I s tímto faktem je potřeba počítat, i tím je potřeba důstojně projít a držet se svého směru i své vize.

Skrz můj osobní projekt PRO CHOMUTOVÁKY se mi podařilo, myslím, opravdu změnit  své rodné město. Doufám, že k lepšímu. I díky intenzivní práci (troufám si tvrdit, že za ty necelé 2 roky jsem budováním pozitivní dimenze PRO CHOMUTOVÁKY za pomocí internetu strávila více jak 1000 hodin svého volného času, na úkor své rodiny i sama sebe), mimo jiné jsem si vybudovala autoritu, důvěru i vztahy se spoluobčany Chomutova. Děkuji všem členům za přízeň. Děkuji sama sobě, že jsem vydržela a nikdy to (i přes náročné překážky) nevzdala.

PS: Když vyjdu z obecné statistiky, že na FB je zhruba 30% české populace, pak na 50tisícový Chomutov to znamená, že ve skupině mám téměř polovinu lidí z Chomutova, kteří jsou na FB.  To je svým způsobem úspěch, na to, že nic neprodávám, nic nenabízím jen sdílím své myšlenky a postřehy, kterými inspiruji druhé.

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

To jsou mé skutečné životní příběhy, osobní zkušenosti se světem internetu. Včas nastoupit do rozjetého vlaku světa ONLINE odlišuje průkopníky od konzervatistů,  progresivní úspěch od úspěchu lineárního.  Svobodu od otroctví.. alespoň já to tak vnímám a ve svém dobrodružném životě opravdu mám.

Přeji vám, aby pro vás byl svět ONLINE  stejně takovou výzvou a úspěchem, jako se to podařilo mně.

S LÁSKOU A SE SRDCEM DOŠIROKA OTEVŘENÝM VÁS VÍTÁM VE SVÉM PŘÁTELSKÉM VESMÍRU. S úsměvem Andrea Kindermann, TO BE ONLINE.

LIDÉ, KTEŘÍ MĚ INSPIRUJÍ NA CESTĚ K ÚSPĚCHU

Otec osobního rozvoje, Tony Robbins, vždycky říkal že:„Kým se obklopujeme a co čteme, tím se i stáváme.“ 

PRO CHOMUTOVÁKY

MŮJ SEN, MOJE VIZE, MOJE POSELSTVÍ RODNÉMU MĚSTU 

 

VAŠE 3 KLÍČE K ÚSPĚCHU

Inspirujte se, jak dosáhnout cokoli chcete.Stáhněte si ZDARMA můj eBook 3 KLÍČE K ÚSPĚCHU

Zadejte Vaše jméno a email a získejte obratem zdarma moje osobní know-how. Váš email je u mne v bezpečí.

 

 

 

 

 

 

 

Vaše Andrea Kindermann, ŽIVOT JE ZMĚNA, SUPER ZMĚNA

Kontakt

Telefon

+420 773 95 93 99

E-mail

andrea.kindermann@email.cz

Facebook

www.facebook.com/kindermann.andrea